Stručný přehled jednotlivých zastávek stezky

1 a – Valdštejnovo náměstí

     Nacházíte se na začátku naučné stezky „Bitva u Jičína 29. června 1866“, která byla vybudována v letech 2004-5 Komitétem pro udržování památek z války roku 1866 se sídlem v Hradci Králové za přispění a pomoci Městského úřadu Jičín a obcí Železnice, Valdice, Holín, Jinolice, Podůlší, Kbelnice a Dílce. Každý návštěvník Jičínska tak má možnost prohlédnout si bojiště z prusko-rakouské války roku 1866 v tomto regionu a dozvědět se mnoho informací a zajímavostí o tomto území i událostech, které se zde v roce 1866 odehrály.
     Na naučné stezce je celkem 22 zastávek s 23 informačními tabulemi a několik odboček. Délka její základní trasy měří 29,5 km, začátek je zde na Valdštejnově náměstí v Jičíně a konec v lokalitě Žabínek (část Jičína, cca 500 m od Valdštejnova náměstí). Trasa je označena turistickou značkou pro naučnou stezku. Návštěvník má možnost poznat všechny nejvýznamnější pomníky na bojišti a bude se moci seznámit s okolnostmi vzniku a průběhu prusko-rakouské války roku 1866, s událostmi bitvy u Jičína 29. června 1866 nebo s jednotlivými druhy vojsk obou válčících stran.

Wallenstein-Platz (Valdštejnovo náměstí)
     Nach der Niederlage des Kaisers Napoleon wurde auf dem Wiener Kongress (1814-15) der sgn. Deutsche Bund gebildet, zählend 1866 insgesamt 31 Staaten und 4 freie Städte. Die mächtigsten Staaten im Bund, deren Rivalität im Laufe der Zeit immer wuchs, waren Preußen und Österreich.
     1862 tritt die Stelle des preußischen Ministerpräsidenten Otto von Bismarck an, dessen Ziel das mittels Preußen mit „Eisen und Blut“ vereinigte Deutschland ist. Nicht einmal der gemeinsame Feldzug nach Schleswig und Holstein bringt die gegenseitigen Beziehungen in Ordnung. Im Gegenteil, unter dem Vorwand der österreichischen Politik in Holstein schärft Bismarck die Spannung. Das preußische Heer betritt am 7. 6. 1866 Holstein und Österreich zieht sich kampflos zurück. Auf Angst vor Expansionsbestrebungen von Preußen treten einige deutsche Staaten (Sachsen, Hannover, Nassau ua.) auf die Seite Österreichs bei. Preußen tritt aus dem Deutschen Bund aus und fällt am 16. 6. 1866 diese österreichischen Alliierten an, am 17. 6. 1866 erklärt Österreich Preußen den Krieg.
     Der Jičíner Marktplatz wurde Schauplatz der letzten Phase des Treffens am 29. 6. 1866. Die siegreichen Preußen stießen hier vor der Mitternacht mit der sächsischen Brigade (Oberst) Hausen zusammen, die den ruhigeren Rückzug der österreichisch-sächsischen
Truppen ermöglichen sollte.
     Nach der Schlacht vom 29. 6. 1866 wurde Gitschin (Jičín) Opfer der Requirierung und Plünderung. Es wurden einige Wirthäuser und Tabakläden ausgeplündert. Der Gesamtschaden wurde von Jičíner auf 153.875 Gulden festgelegt, nach amtlicher Überprüfung wurde die Summe auf 121.172 Gulden reduziert. Nicht nur Soldaten sondern auch Zivilisten wurden Opfer dieses Zusammenstoßes. Viele Gebäude wurden in Lazerette verwandelt. Besonders handelte es sich auch um die Jakobkirche auf dem Wallenstein-Platz.
     Das Regionalmuseum und die Galerie mit einer Exposition, gewidmet auch dem Krieg von 1866 und vor allem der Schlacht bei Gitschin (Jičín), befinden sich im Schlossgebäude auf dem Wallenstein-Platz.

1 b – Valdštejnovo náměstí

     Po porážce císaře Napoleona byl na Vídeňském kongresu (1814-15) vytvořen tzv. Německý spolek, čítající roku 1866 celkem 31 států a 4 svobodná města. Nejsilnějšími státy, jejichž rivalita časem stále narůstala, bylo Prusko a Rakousko. Měl sídlo ve Frankfurtu nad Mohanem, vedoucí úlohu své zemi v tomto spolku zajistil rakouský kancléř kníže Metternich. Pokus o změnu vedení spolku za revoluce v letech 1848-49 skončil pro Prusko nezdarem.
     Roku 1862 však nastoupil na místo pruského předsedy vlády Otto von Bismarck, jehož cílem bylo sjednocené Německo - sjednocené „železem a krví“. Bismarckova politika byla zaměřena proti Rakousku. Roku 1864 zavlekl Bismarck Rakousko do války s Dánskem o dvě tzv. Zálabská vévodství Šlesvicko a Holštýnsko. Dánsko bylo spojenci poraženo a ve Šlesvicku byla dosazena pruská a v Holštýnsku rakouská správa. Holštýnsko se však nacházelo mezi Šlesvickem a pruským královstvím a proto Prusko požadovalo na Rakousku jeho odprodej. Odmítnutí rakouského císaře Františka Josefa I. i rakouská politika v Holštýnsku se stala Bismarckovi záminkou k vyostření napětí. Pruská armáda vstoupila 7. 6. 1866 do Holštýnska. Rakousko ustoupilo bez boje, ale svolalo na 14. 6. 1866 do Frankfurtu nad Mohanem spolkový sněm, kde ostatním německým státům navrhlo ozbrojený odpor proti Prusku. Na stranu Rakouska se z obavy před pruskou rozpínavostí přidaly některé německé státy (Sasko, Hannoversko, Nassavsko a další). Prusko následně z Německého spolku vystoupilo a 16. 6. 1866 napadlo tyto rakouské spojence, v důsledku čehož 17. 6. 1866 vypověděl rakouský císař pruskému králi válku. 23. 6. 1866 vstoupila pruská vojska dvěma proudy do  Čech a  v  následujících   dnech tak bylo
svedeno několik bitev. Jednou z nich byla i bitva u Jičína, která se odehrála 29. 6. 1866.

1 c – Valdštejnovo náměstí

     Jičínské náměstí bylo dějištěm poslední fáze bitvy 29. 6. 1866. Vítězní Prusové se zde před půlnocí střetli se saskou brigádou plukovníka Hausena, která měla umožnit klidnější ústup rakousko-saské armády. V průjezdu Valdické brány stála barikáda, hájená 1/2 setninou saského 14. pěšího praporu. Brána však musela být vyklizena. Sasové stačili ještě vypálit na svém ústupu do řad Prusů salvy u tehdejšího hostince „U města Hamburku“ (dnes hotel „Paříž“). Tehdejší jičínský děkan P. Šturma umožnil dalším Sasům - od 4. mysliveckého praporu - ustoupit děkanskou zahradou na Koštofrank. Za tento čin byl později děkan vyznamenán rakouským Zlatým záslužným křížem s korunou.
     V Jičíně pobývaly některé osobnosti války roku 1866. V domě čp. 3, tzv. Arnoštovském, na Valdštejnově náměstí (dům jičínského purkmistra Dr. Rutteho) bydlel velitel rakouského I. armádního sboru generál jízdy hrabě Clam-Gallas, ve dnech 1.- 3.7.1866 zde byl ubytován pruský král Vilém I., který zde v noci na 2.7.1866 s náčelníkem generálního štábu Moltkem pracoval na plánu dalšího tažení. V domě čp. 43 v ulici Fortna bydlel pruský předseda vlády Bismarck.

1 d – Valdštejnovo náměstí

     Po bitvě 29. 6. 1866 se Jičín stal obětí rekvírování a drancování. Bylo vyplundrováno několik hospod a obchodů s tabákem. Pozornosti samozřejmě neunikl sklad piva a kořalky Bernarda Picka. Jen sami Prusové mohli vědět, proč zničili i zásoby papíru v tiskárně Fridricha Hegenbarta. V soukromých domech pobrali Prusové kromě potravin i nábytek a další soukromý majetek občanů, nemající žádné válečné využití. Pobrány byly všechny funkční povozy pro svážení raněných a pro dovoz potravin. Většina vozů byla přitom zničena, koně vráceni jen v jednom případě.
     Pravý očistec zažil jičínský purkmistr Dr. Rutte. 30. 6. 1866 bylo kolem 10. hodiny dopolední povoleno pruským vojákům rekvírovat. Městu byla uložena kontribuce 10 000 zlatých, dále muselo být odevzdáno 50 volů, 500 korců ovsa a množství sena a slámy. Purkmistr byl jako záruka odveden do pruského ležení za městem do doby, než budou požadavky splněny. Jako rukojmí byl brán při každém incidentu i nadále. Další vlny drancování postihly Jičín téhož dne mezi čtvrtou hodinou odpoledne a půl devátou večer. K dovršení osobních strastí byl purkmistr při příchodu na audienci u pruského krále inzultován princem Bedřichem Karlem. Za rázného slovního doprovodu byl Dr. Ruttemu sražen z hlavy cylindr.
     Celkovou škodu vyčíslili Jičínští na 153 875 zlatých, po úředním prověření byla suma snížena na 121 172 zlatých. Kromě vojáků si smrt vyžádala svou daň také mezi civilisty. Během boje byl zbloudilou kulkou zastřelen podomek z hostince „U města Hamburku“, dalším mrtvým civilistou byl vojenský vysloužilec Košík. Podle vzpomínek pamětníků v noci podnapilý spílal Prusům, kteří jej zastřelili. Mezi další oběti pruské okupace musíme počítat také na 225 civilních obětí následné epidemie cholery v Jičíně.
     Po bitvě bylo mnoho budov přeměněno v lazarety. Zejména to byl kostel sv. Jakuba Většího na Valdštejnově náměstí, kde je ve stěně presbytáře na epištolní straně deska z červeného mramoru, věnovaná padlým vojákům z domácího jičínského císařsko-královského (c.k.) 74. pěšího pluku. Na desce, věnované důstojnickým sborem pluku, jsou jmény uvedeni padlí důstojníci a počty obětí války 1866 z řad mužstva. Ranění leželi i v zámku Trauttmansdorffů (dnešní muzeum), v budově čp. 6 „U zlatého hroznu“, v budově hejtmanství čp. 10 na rohu ul. Chelčického a Nám. Svobody, v kostele sv. Ignáce z Loyoly (Nám. Svobody) a vedle stojících objektech bývalé jezuitské koleje a gymnázia (roku 1866 kasárna). Lazarety byly dále zřízeny v bývalém hostinci „U města Hamburku“ na Žižkově náměstí a v kostele Panny Marie de Salle u hřbitova na Novém Městě. Ve zdi márnice tohoto kostela má pamětní desku c.k. nadporučík Rauch od 38. pěšího pluku. Byl raněn a zajat 3. 7. 1866 v bitvě u Hradce Králové a na následky zranění zemřel v Jičíně 20. 7. 1866. V zadní části hřbitova byli pohřbeni vojáci zemřelí v jičínských lazaretech. Když bylo později toto vojenské oddělení hřbitova zrušeno, pomníky padlých byly přeneseny na vojenský hřbitov u Kbelnice a ostatky většinou sneseny a uloženy v blízkosti sochy rakousko-uherského vojáka, postavené zde roku 1916.