Pracovní Velikonoce na náchodském bojišti

V den největšího křesťanského smutku a půstu vyrazila odhodlaná skupina dobrovolných brigádníků (R. Beňo, O. Král, Š. Ptáček, D. Horák, M. Holas, Š. Holas, R. Teichman s dětmi, K. Metelková, P. Tyrš, J. Čížek, M. Štěpař a J. Tvrůžek) z Komitétu 1866 a SPVH-Náchod na bojiště u Náchoda. Početnější skupina A (čistě rozlišující označení, které nic nehodnotí) připravila pod dohledem restaurátorky P.Szabové pomník na hrobě dvou setníků rak. pěšího pluku č. 20 k jeho celkové renovaci a odstranila zde zbylý pařez. Souboj s tímto pařezem trval několik hodin, však s nepolevujícím zápalem byl nakonec pařez udolán a pomník rozebrán i s obrubníky. Druhá skupina zajistila osetí travním osivem prostor u pomníků na hrobech důstojníků rak. pěšího pluku č. 41 a 55, rovněž očistila prostor u dalších památek ve Václavicích a u obce Studnice. Druhý den byla z centrálního pomníku VI. armádního sboru preventivně odejmuta plastika, jelikož došlo ke zničení jejího upevnění snad vlivem zimních mrazů.
Všem zúčastněným patří velký dík jelikož utvořili skupiny s rekordně vysokým počtem pracovníků, který se minimálně od roku 2012 v tomto rozsahu nepovedlo sestavit a odvést práci, která zdaleka přesáhla plánovanou pracovní náplň dne jež se bude nyní ztěžka překonávat.

Nach duben 1  Nach duben 2  Nach duben 3

 

Na bojiště u Slavkova za památkou na válku roku 1866

Na návrší Zlatá hora, nedaleko Starých vinohradů, které tvořily jedno z klíčových míst bitvy u Slavkova 2. prosince 1805, se nad malebnou vesnicí Křenovice nachází Krchůvek – místo posledního odpočinku nejen padlých vojáků z Bitvy tří císařů, ale také obětí cholery ze 30. let 19. století a z roku 1866, která řádila v tomto kraji a mezi místním obyvatelstvem si vybrala nemalou daň. Hromadné hroby dnes připomíná v těchto místech kamenný kříž a dvě nízké mohyly z kamenů se vsazenými nápisními deskami.

A právě mohyla věnovaná obětem cholery v roce 1866 byla v neděli 2. dubna 2017 technickým referentem J. Synkem a jeho rodinou očištěna, zbavena mechu, bylo upraveno její okolí a mramorová nápisní deska byla omyta od zelené řasy. Při nejbližší příležitosti bude ještě provedena barevná retuš písma.

Křen 1  Křen 2  Křen 3

 

Navždy nás opustil čestný člen Komitétu 1866 Josef Pažout

S lítostí musíme oznámit, že dne 13. března 2017 zemřel Ing. Josefa Pažout, dlouholetý ředitel Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích. Právě díky jeho vstřícnosti byla po roce 2000 obnovena spolupráce Komitétu 1866 a této specializované vzdělávací instituce na poli péče o památky z prusko-rakouské války. Ing. Josefa Pažout byl za tuto svou činnost v roce 2003 jmenován čestným (podle tehdejších stanov zasloužilým) členem Komitétu pro udržování památek z války roku 1866. Poslední rozloučení s Ing. Josefem Pažoutem proběhlo 17. března 2017 v jičínské smuteční síni.

Čest jeho památce!

 

Nová publikace o terezínké pevnosti

Ivan Fuksa: Pevnoste Terezín proti pruské rozpínavosti (Vydalo Národní muzem v Praze)
Publikace Pevnost Terezín proti pruské rozpínavosti (z dějin opevnění Terezína v 19. století) si bere za nelehký úkol zmapovat stavební vývoj opevnění pevnosti Terezín v 19. století. Určená je jak pro laickou, tak odbornou veřejnost. Může se zdát, že k pevnosti bylo již vše důležité řečeno nebo napsáno. Opak je však pravdou. Dnešní většinová představa o Terezínu jako pevnosti je taková, že se jedná o bastionovou pevnost postavenou na konci 18. století na obranu severozápadních Čech, která v nezměněné podobě vydržela až do konce 19. století. Terezín se dále samozřejmě neslavně a nesmazatelně zapsal do dějin v období druhé světové války, kdy se stal symbolem zvěrstev a brutality páchaných nacistickým režimem.
Tento obraz podporuje i většina dnes běžně dostupné literatury. V současnosti můžeme na prstech jedné ruky spočítat knihy věnující se samotné pevnosti Terezín. Jedná se především o dvě vydání knihy z pera Andreje Romaňáka, které se zabývají výhradně pevností Terezín. Dále na toto téma vyšlo několik drobnějších prací, poslední z nich v roce 2010. Oproti tomu o osudech pevnosti ve 20. století vyšlo velké množství knih a brožur, které kladou důraz na dění v Terezíně během nacistické okupace. Tyto knihy jsou bezesporu velice důležité, jelikož toto období nesmí upadnout v zapomnění, aby se podobné tragické události nemohly opakovat.
Stručný přehled tedy vyznívá, jako kdyby se 19. století, které bylo plné jak společenských, tak vojenských změn, Terezínu vyhnulo a nijak jej neovlivnilo, skoro jako kdyby se pro Rakousko tak důležitá pevnost nepotřebovala rozšiřovat a modernizovat. Ve skutečnosti tomu tak nebylo. Pevnost Terezín, jako každé větší opevnění, byla až do 80. let 19. století neustále zdokonalována. Snažila se držet krok s moderními pevnostními trendy. Do dnešních dob byl vývoj pevnosti Terezín opomíjen a vytvořil tak bílé místo na pomyslné mapě jejích dějin. Tato publikace se snaží popsanou mezeru překlenout a ukázat čtenáři, že rozsah terezínské pevnosti byl daleko větší, než si dnes myslíme, a přiblížit její vývoj v bouřlivém 19. století.
Jádro práce se zaměřuje na stavební podobu opevnění pevnosti Terezín v 19. století a popisuje, jak opevnění vypadalo, jak se rozšiřovalo a jaké byly neuskutečněné plány na jeho modernizaci. Pro lepší orientaci jsou představeny boje z let 1809, 1813 a 1866, které výrazně ovlivnily vývoj pevnosti. Rakousko-francouzská válka roku 1809 vedla k výstavbě předmostí na pravém břehu Labe. Během války šesté koalice v roce 1813 pevnost Terezín tvořila jeden z pilířů polního opevnění, jehož úkolem bylo zastavit případný postup napoleonských vojsk do nitra Čech. A nakonec rok 1866 přinesl Terezínu poslední modernizaci opevnění v rámci přípravy na známý prusko-rakouský konflikt. Klíčovým pro vývoj pevnosti byl také rok 1850, kdy bylo na pravém břehu Labe postaveno nové předmostí. Další zajímavé milníky v dějinách Terezína představují roky 1870, z kterého pochází návrh na fortovou pevnost Terezín, a 1882, z něhož se dochoval spis o plánovaném stavu dělostřelectva v případě armování pevnosti. V knize naopak absentují zmínky o armování pevnosti v letech 1805 a 1848, kdy sice probíhala její příprava na vojenské operace, ale k žádnému výraznějšímu rozšíření pevnosti nedošlo. Čtenáři se v neposlední řadě rovněž dozví, jak opevnění z 19. století vypadá dnes, po více než sto letech od výstavby.
Od samotného stavebního vývoje bude pro zasazení tématu do kontextu nutné mírně odbočit a představit posádku pevnosti, organizaci pevnostního dělostřelectva a jeho výzbroj. Bez nich by totiž pevnost nemohla být bráněna. S ohledem na své zaměření publikace nereflektuje podobu ať vojenské, či civilní zástavby uvnitř pevnosti. Budovy stavěné uvnitř pevnosti představují tak široké a složité téma, že by si zasloužily vlastní publikaci. Rozsah této knihy již nedovoluje toto téma zahrnout.
Do publikace je zařazena rovněž drobná kapitola, která krátce představí další forty budované na území dnešní České republiky. Pro lepší orientaci je v závěru knihy zařazen katalog objektů postavených v prostoru nového předmostí a bohušovického předsunutého opevnění, které tvořily jádro opevnění z 19. století.
Text celé publikace je doprovázen bohatou obrazovou a mapovou přílohou, o celkovém souhrnu 300 kusů, která je ve většině případů publikována poprvé. Doufám tedy, že i po této stránce předkládaná kniha potěší oko čtenáře. Nezbývá mi nakonec než doufat, že předkládaná práce pomůže objasnit dnes neznámou podobu pevnosti Terezín.
Kniha je v distribuci na e-shopu Národního muzea http://eshop.nm.cz/ a také v knihkupectví Juditina věž http://zastarouprahu.shop4you.cz/ .
TER1  TER2 TER3
 

Komentovaná prohlídka výstavy Dozvuky války 1866 ve společnosti a její technologické, hospodářské a sociální důsledky pro celou habsburskou monarchii

Dne 25. ledna od 18:00 hodin proběhla v Muzeu východních Čech v Hradci Králové komentované prohlídka výstavy s názvem „Dozvuky války 1866 ve společnosti a její technologické, hospodářské a sociální důsledky pro celou habsburskou monarchii“. Návštěvníci tak měli jednu z posledních možností tuto výstavu shlédnout těsně před jejím uzavřením. Prohlídkou provázel kurátor výstavy a člen Komitétu 1866 Mgr. Josef Šrámek, Ph.D. Výstava originálně mapovala dění po válce roku 1866, které dalo mimo jiné i důvod vzniku organizované péče o válečné památky především z iniciativy veterána střetů Jana Nepomuka Steinského v jehož stopách Komitét 1866 kráčí dodnes.

proh1  proh2

 

Závěr jubilejního roku na vojenském hřbitově v České Skalici

Poslední den jubilejního roku 2016 se nesl v duchu připomínky padlých vojáků z prusko-rakouské války roku 1866 i u Náchod a České Skalice. Člen Komitétu pro udržování památek z války roku 1866 Václav Hradil trávil - jako již tradičně - poslední den starého roku u České Skalice. Jako každý rok zapaloval svíčky a vzpomínal na padlé ve Václavicích a na Vysokově. Po vzoru akce Rozsvícený Svíb pak spolu se svými přáteli Majkou a Zdeňkem Fuchsovými a vnukem Ondrou "rozsvítil" také vojenský hřbitov v České Skalici, přičemž pietní atmosféru tohoto okamžiku přesně dokreslují přiložené fotky.

ZCS1  ZCS2  ZCS3

 

Závěr jubilejního roku na královéhradeckém bojišti

Dne 26. 12. 2016 V. Hladíková očistila od listí okolí pomníku e.č. 68 a pomníků v jv. rohu starého hřbitova u kostela sv. Gotharda v Hořicích. Dne 29. 12. 2016 navštívila V. Hladíková bojiště společně s P. Prokešem a očistili skupinu 4 pomníků v místě býv. ovčína v Dlouhých Dvorech; v okolí pomníků vysbírali odpadky, kterých výrazně ubylo. Zde, dále u Pomníku jezdecké srážky ve Střezeticích a na hřbitově u kostela v Probluzi posbíral P. Prokeš vyhořelé svíčky, jimiž naplnil menší odpadkový pytel. Oba jmenovaní také očistili soubor pomníků saských důstojníků v Dolním Přímu. Od spadané zeminy očistili zčásti i skupinu tří pomníků v obci Bříza. Poslední den jubilejního roku strávila jednatelka i předseda Komitétu 1866 v příjemném posezení v restauraci U polních myslivců na Chlumu, ve společnosti hostů reprezentujících převážně pruskou stranu. Tomuto posezení předcházela krátká pietní vzpomínka na padlé z rozhodující bitvy 3. 7. 1866, která proběhla v Rozběřicích u pomníku e.č. 343 Hoch- und Deutschmeister.

Zav1  Zav2  Zav3

 

Brigáda na mnichovohradišťském bojišti

V sobotu 26. listopadu 2016 na mnichovohradišťském bojišti byla uskutečněna brigáda zaměřená na sekání trávy, odstranění mechů z obrubníků a uhrabání listí v okolí zdejších 10 pomníků. Další činnost J. Náhlovského a D. Korala již bohužel přerušila nastupující tma zimního času.


Fotogalerie: http://1866.rajce.idnes.cz/Brigada_na_mnichovohradistskem_bojisti

 

Komitét 1866 s KVH-OSTRAVA nejen ve Slavkově

Dne 3. 12. 2016 obdržel technický referent pro bojiště u Náchoda Matouš Holas pamětní medaili Slavkov-Austerlitz 1805. Medaili obdržel od předsedy spolku KVH-OSTRAVA Lubomíra Partyky po bitevní ukázce u návrší Santon nedaleko Tvarožné. Zmíněný referent absolvoval s neohroženými granátníky nejen bitevní ukázku ale i tradiční týdenní pochod z Olomouce do Slavkova (cca 90 km), který KVH-OSTRAVA organizoval již po dvanácté přesně v místech kudy před 211 lety procházela 4. kolona pod velením podmaršálka hraběte Kolowrata v níž byl zařazen i rakouský 20. pěší pluk. Předáním medaile spolek ústy předsedy poděkoval Komitétu 1866 za spolupráci při renovaci Wimpffenova kříže na hrobě padlých z války roku 1866 (pam.č. 84–Náchod), kterou KVH-OSTRAVA v letošním roce finančně zajistil. Komitét 1866 tímto ostravskému spolku rovněž srdečně děkuje, přeje mu mnoho dalších úspěchů nejen na bitevním poli evropského reenactmentu ale i v jejich osvětové činnosti přibližující nám, jak naši předci před staletími žili, bojoval a umírali za hodnoty, které mnoho lidí dnes nezná a postrádá.

Aust16 1  Aust16 2

 

Oprava hrobů Viléma Dokoupila a Jana Nepomuka Steinského na Olšanských hřbitovech

Hroby dvou "spoluzakladatelů" organizované péče o válečné památky z prusko-rakouské války se dočkaly oprav. Oba se shodou okolností nacházejí na pražských Olšanských hřbitovech a zatímco hrob Jana Nepomuka Steinského má Komitét pro udržování památek z války roku 1866 v dlouhodobém nájmu, místo, kde je pohřben Vilém Dokoupil se mu formou tzv. adopce podařilo získat teprve v loňském roce.

Na podzim 2016 prošel pomník Viléma Dokoupila zásadní obnovou, když jej pražský kameník Petr Verich očistil, doplnil chybějící roh a následně jej hydrofobizoval. Díky tomuto odbornému zásahu, který byl umožněn díky dotaci města Hořice, a předchozím spolkovým brigádám zaměřeným především na úpravu celého hrobového místa, je tento hrob opět důstojnou památkou na Viléma Dokoupila.

Ve stejné době se Petr Verich zaměřil i na hrob Jana Nepomuka Steinského, který rovněž očistil, ale především obnovil jeho již mírně zašlý nápis.

 DaS 1  DaS 2  DaS 3

 

  • VITA ENIM MORTUORUM IN MEMORIA EST POSITA VIVORUM