Spolková exkurze do Vídně a na bojiště u Bratislavy-Lamače 10.–11. 5. 2025

Spolkové exkurze, vedené Jiřím Synkem, se zúčastnilo 42 členů Komitétu 1866 a 10 přátel našeho spolku, celkem tedy 52 účastníků. Dopravu zajišťovala svým autobusem autodoprava Š&M Kreibich s.r.o z Hradce Králové a řidičům, pánům Štěpánu Kreibichovi a Pavlu Skalickému, patří náš velký dík za bezpečnou jízdu, často v těžších podmínkách, jako byl místy adrenalinový výjezd na kopec Kamzík.

Exkurze odstartovala v sobotu 10. května z Hradce Králové, kde jsme se sešli již před 5. hodinou ráno u budovy ČEZ vedle vlakového nádraží a s mírným neplánovaným zdržením jsme okolo 5.20 hod. vyjeli směrem na Jihlavu a Znojmo. V průběhu cesty bylo ranní zpoždění dohnáno, okolo 8. hodiny k nám ve Znojmě přistoupili poslední tři členové expedice a po krátké pauze na čerpací stanici jsme již zamířili na rakouské území.

Hned první exkurzní lokalita se nacházela poblíž Schöngrabernu, kde jsme mohli obdivovat mohutný obelisk vztyčený na památku bitev z 16. listopadu 1805 a 9. července 1809. V nedalekém Göllersdorfu jsme pak na hřbitově navštívili pomník zakončený orlicí na společném hrobě 15 pruských vojáků z jednotek zařazených v roce 1866 do Labské armády, kteří zde zemřeli na choleru. Na hřbitově v Sierndorfu jsme viděli mohutný litinový obelisk na hrobě plukovníka Alexandra von Lebzelterna, velitele rakouského 56. pěšího pluku, který byl v bitvě u Hradce Králové těžce zraněn a zemřel později v Hořicích. Jeho ostatky byly na přání manželky, pocházející z rodu Colloredo-Mannsfeldů, převezeny sem, kde odpočívá řada příslušníků tohoto rodu a pomník byl také odlit v colloredovské slévárně v Dobříši.

Po tomto zajímavém úvodu jsme již zamířili do Vídně a okolo 11.00 zastavili u známého Arsenalu, kde sídlí vojenské historické muzeum (Heeresgeschichtliches Museum). Zde jsme strávili čtyři hodiny podrobnou prohlídkou velkého množství exponátů vztahujících se k období od roku 1800 a po konec 1. světové války v roce 1918. Bohužel jsme z důvodu rekonstrukce expozic nemohli vidět sály věnované vojenství od třicetileté války do konce 18. století a expozici 2. světové války. I tak byla návštěva Arsenalu nezapomenutelným zážitkem díky řadě zajímavých předmětů a obrazů s tématikou napoleonských válek, Sochorovu monumentálnímu plátnu Baterie mrtvých, nebo velkoryse pojatému sále věnovanému 1. světové válce.

V 15.00 jsme přejeli k ústřednímu hřbitovu (Zentralfriedhof), kde proběhla komentovaná prohlídka zaměřená na významné vojenské hroby trvající přibližně 2,5 hodiny. Pro nás stěžejní bylo hroby účastníků války roku 1866: Rudolf Gareis von Döllitzsturm (podplukovník ve štábu IV. armádního sboru, smrtelně zraněn u lesa Svíb), Franz von John (náčelník štábu Jižní armády v Itálii), Gustav Jonak von Freyenwald (jako podporučík se v řadách 54. pěšího pluku účastnil bitvy u Custozy), Gabriel von Rodich (velitel V. armádního sboru v Itálii), Theodor Prenninger von Pereszieng (pravděpodobně kadet v 72. pěším pluku, účastník bitvy u Jičína a Hradce Králové), Arthur Hofmann von Sternhort (nadporučík u 80. pěšího pluku, těžce zraněn v boji o les Svíb), Heinrich Giesl von Gieslingen (velitel vídeňského sboru vojenského četnictva), Anton Galgótzy (ve štábu V. armádního sboru v Itálii). Zlatým hřebem mezi pomníky vztahujícími se k roku 1866 byla modrá saská litinová kostka, která označuje hrob 30 saských vojáků zemřelých ve Vídni v 2. saské polní nemocnici. Dále jsme obdivovali náhrobek polního maršála Heinricha von Hesse (majitel 49. pěšího pluku), účastníků napoleonských válek a bojů v letech 1848–1849 (Leopold Richler, Anton Csorich de monte Creto, Felix von Jablonowski, Franz von Ottinger, Josef von Smola, Hanibal Sommariva, Karl Thiery de Vaux, Paul von Wernhardt, Franz von Uchatius), mohutný obelisk věnovaný obětem revolučního roku 1848 ve Vídni, hroby plukovníků v roce 1866 již nezařazených do aktivní služby (Vincenz Morzin, Hermann von Neuhauser), hrob vychovatelky císaře Františka Josefa I. a jeho bratra Maxmiliána Luisy Sturmfeder, Godwina Brumowskiho (stíhací letec z 1. světové války se 40 sestřely), z neznámého důvodu zahalený náhrobek Waltra Nowotnyho (stíhací letec z 2. světové války s 258 sestřely), hroby hudebníků (Ludwig van Beethoven, Wolfgang Amadeus Mozart – přenesený pomník, Johann Strauss otec a syn, Franz Schubert, Antonio Salieri, Johannes Brahms), náhrobek architektů Adolfa Loose a Aloise Negrelliho (projektant Suezkého průplavu a viaduktu v Praze), mineraloga Friedricha Mohse (stupnice tvrdosti minerálů), cestovatele Emila Holuba, sochaře Victora Tilgnera (autor pomníku Myslivce u lesa Svíb).

Od hlavní brány ústředního hřbitova jsme se nakonec ještě vydali cestou zvanou Zehngrafweg na okraj sídliště v Kaiserebersdorfu, kde je velmi pěkně udržovaný kříž na hrobě 40 vojáků 74. pěšího pluku, kteří v místních kasárnách zemřeli v srpnu 1866 na choleru. Na nedaleké Thürnlhofstraße jsme nastoupili do našeho autobusu, který nás odvezl do Deutsch-Wagramu, kde jsme exkurzní den zakončili prohlídkou figurálního pomníku bitvy u Wagramu 5.–6. 7. 1809 zobrazujícího granátníka 42. pěšího pluku a nedaleké kaple stojící na původním hřbitově a pomníčku upomínajícího na vytyčení demarkační linie mezi pruským a rakouským vojskem v roce 1866.

Jen několik kilometrů odtud se u dálnice nachází Rosenberger hotel, kde jsme měli objednané ubytování v kvalitních dvoulůžkových pokojích. V hotelové restauraci jsme také povečeřeli a mohli zaslouženě svlažit hrdla a probrat zajímavé okamžiky uplynulého dne.

V neděli 11. května nás čekal druhý exkurzní den a tak jsme po snídani v hotelu vyjeli v 8 hodin opět na Vídeň, kterou jsme tentokrát pouze projeli, neboť nás čekala návštěva hrobů v místech, kde byly ve druhé polovině roku 1866 umístěny saské polní nemocnice a ambulance.

První zastávkou byla obec Biedermannsdorf, kde je na hřbitově hrob 9 vojáků zemřelých v 1. saské ambulanci označení litinovou deskou a dvěma sloupky zakončenými mísami. Zde se nám také podařilo objevit hrob vojáka padlého ve válce ve Vietnamu (Michael Valunas, seržant roty B 3. praporu 8. pěšího pluku 4. pěší divize, který vyrůstal ve Vídni a v roce 1966 zde absolvoval americkou školu. Do armády vstoupil ve Filadelfii a byl poslán do Vietnamu, kde byl zabit 24. března 1969 ve věku 20 let). V nedalekém Guntramsdorfu se ve vrcholové části hřbitovního kopce vypíná mohutný kamenný kříž zdobený vojenskými trofejemi na hrobě 27 vojáků ze 4. saské polní nemocnice, o který pravidelně pečuje místní pobočka Österreichischer Kameradschaftsbundu. Následoval přejezd do Badenu, kde jsme prohledali starou část hřbitova, v níž se nachází několik hrobů se vztahem k roku 1866: hrob 6 saských vojáků zemřelých v 5. saské polní nemocnici, samostatný hrob saského jezdce Karla Traugotta Nitschkeho, náhrobek Augusta hraběte Bredy (nadporučík 7. husarského pluku, padl poblíž Máslojed), setníka Adolfa von Kollarze (velitel baterie č. 2 od 6. dělostřeleckém pluku), Victora Imhofa von Geisslinghof (podporučík 19. setniny 71. pěšího pluku, účastník bojů u Tovačova 15. 7. 1866). Dále jsme si prohlédli hroby Arthura von Bolfranse (generální adjutant šéfa vojenské kanceláře císaře Františka Josefa I.), Friedricha von Mytia (účastník napoleonských válek). Poslední lokalitou v Rakousku byly tři náhrobky saských vojáků zemřelých ve 3. polní nemocnici na hřbitově u obce Mitterndorf an der Fischa.

Odtud jsme zamířili k dálnici a přejeli do nedaleké Bratislavy, kde nás autobus i přes jisté dopravní obtíže vyvezl téměř až na vrchol kopce Kamzík, tedy do prostoru, kde směrem od vrchu Klanec v průběhu bitvy u Lamače 22. 7. 1866 útočila do pravého boku postavení rakouského II. armádního sboru pruská 15. pěší brigáda generálmajora Boseho tvořená durynskými pěšími pluky č. 31 a 71). U parkoviště na Kamzíku se nachází nejznámější pomník bitvy u Lamače věnovaný rakouským vojákům, z nichž se do bojů zapojili především pěší pluky č. 27, 40, 47, 64 a 69 a 9. prapor polních myslivců. Levé křídlo rakouského postavení v méně kopcovitém terénu u Lamače hájila Mondelova brigáda (pěší pluky č. 10 a 24, 12. prapor polních myslivců) z X. armádního sboru. Proti rakouským jednotkám útočily u Lamače kromě již jmenovaných magdeburské pěší pluky č. 26, 27, 66 a 67 ze 7. pěší divize.

Po prohlídce pomníku na Kamzíku nás autobus odvezl do centra městské části Bratislava-Lamač, kde se u kostela na Vrančovičovej ulici nachází pomník rakouského 10. pěšího pluku přenesený sem z prostoru ohybu železniční tratě a také pamětní deska odhalená v roce 1996. Odtud jsme podnikli poměrně náročný pěší výstup na kopec Klanec, kde je v bukovém lese menší kamenný pomník bitvy u Lamače postavený v roce 1970. Následoval sestup zpátky do Lamače a pak nás autobus zavezl k posledním dvěma pomníkům naší exkurze – atypickému náhrobku rakouských vojáků na místním hřbitově, jehož kovové části byly nedávno velmi pěkně opraveny a kontroverznímu pomníku z roku 1970 na okraji městské části Dúbravka, který je věnován kapitánu Hoffmmanovi z Mondelovy brigády. Bohužel se v rakouském vojsku nenacházel žádný setník Hoffman, ani jiný důstojník podobného jména, takže není jasné, komu je vlastně tento pomník věnován.

Přibližně v 15.30 hodin jsme opustili Bratislavu a vydali se na zpáteční cestu. Nejprve po dálnici k Břeclavi, kde bylo vysazeno pět členů naší výpravy, pak do Brna, kde vystoupili dva další a exkurze byla zakončena těsně před 20. hodinou v Hradci Králové.