Vyjádření Komitétu 1866 ke kauze údajných ostatků husarského důstojníka z války 1866 v Uherském Hradišti

Začátkem února 2025 se objevila zpráva, že se ve sbírkách ZŠ UNESCO v Uherském Hradišti nachází kostra husarského důstojníka, zabitého v roce 1866 bodákem. Škola nechala kosterní ostatky prozkoumat antropoložkou RNDr. Miriam Nývltovou-Fišákovou, Ph.D z Fyziologického ústavu Lékařské fakulty MU Brno. Ta došla k závěru, že se jedná o jedince ze středního a dolního Podunají, dobře živeného, jezdícího na koni a se stopou pruského bodáku na lebce. Datace uhlíkovou metodou vyšla na rok 1866 a z ostatků bylo vyvozeno, že se jedná o husarského důstojníka, což bylo následně i medializováno a na 10. dubna bylo ohlášeno slavnostní uložení ostatků na hřbitově v Mařaticích.

Okamžitě jsem kontaktoval ředitele ZŠ Mgr. Jana Vorbu i Dr. Nývltovou-Fišákovou, abych se dozvěděl podrobnosti, které je vedly k takovému závěru. Zároveň jsem oba upozornil, že se v žádném případě nemůže jednat o důstojníka a vzhledem k absenci jakéhokoli záznamu o tom, odkud a kdy se kostra do školních sbírek dostala, je určení jedince velmi sporné. Byl jsem ředitelem školy ujištěn, že jim jde především o pietní pohřbení kostí dlouhou dobu uložených v jejích sbírkách, což považuji za velmi chvályhodné.

Velké rozčarování mě ovšem čekalo po pohřbu ostatků, který proběhl za pochopitelně živého zájmu médií, v nichž byl pohřbený prezentován opět jako muž ve věku 30–45 let, pocházející pravděpodobně ze Sedmihradska v Podunajské nížině, jenž byl zřejmě rakousko-uherským husarským důstojníkem a nejspíš zahynul někde na Slovácku kolem roku 1866 za prusko-rakouské války po zásahu bajonetem do hlavy. V internetových reportážích, stejně jako v článku, který vydal Slovácký deník, můžeme také nalézt tvrzení, že dotyčný byl v Hradišti součástí hlídky, která podlehla přesile, a to se mu nakonec stalo osudným právě tady, u nás na Slovácku.

Rakev doprovázeli 10. dubna na hřbitově v Mařaticích čtyři členové klubu vojenské historie v husarských uniformách 11. szekelerzského husarského pluku (správně má být szeklerského) z období napoleonských válek. Z dostupných zpráv vyplývá, že ostatky zemřelého byly uloženy do památného hrobu, jenž připomíná padlé vojáky všech národností, bez ohledu na jejich uniformu, jazyk či stranu, na které stáli.

Vzhledem k tomu, že pohřbený jedinec je stále veřejně prezentován jako rakouský husarský důstojník (pocházející z Uherska) zemřelý na následky bodnutí pruským bodákem v roce 1866, je nezbytné, aby Komitét pro udržování památek z války roku 1866 na tato tvrzení reagoval. Dovolím si tedy náš názor shrnout v několika bodech:

1. V žádném případě se nemůže jednat o husarského důstojníka z roku 1866 – v literatuře je dobře zdokumentován každý z nich (padlí v boji nebo zemřelí na následky zranění či nemoci – a to jak rakouští, tak pruští) a ani jeden nezemřel v Uherském Hradišti ani širokém okolí.

2. Na všech snímcích dostupných na internetu, které mají ilustrovat zranění bodákem, který by měl být pruský, je zobrazen rakouský bodák na pěchotní pušku modelové řady 1798–1854. Nejlépe je tento rakouský bodák vidět na fotografii, kde Dr. Miriam Nývltová-Fišáková demonstruje, ze kterého úhlu byla lebka dotyčného zasažena. Lebka tedy nenese stopy poranění pruským bodákem, ale rakouským, což značně znehodnocuje jakékoli závěry, které byly v tomto směru při výzkumu vyvozovány.

3. Ke kostře, která se nacházela ve sbírkách ZŠ UNESCO, neexistují podle sdělení ředitele školy žádné záznamy, které by osvětlovaly, kdy a odkud se do sbírek dostala. V matrice zemřelých roku 1866, jak Uherského Hradiště, tak Starého Města není zapsán žádný příslušník jezdectva, pouze několik rakouských pěšáků, kteří však vesměs zemřeli na choleru. Na choleru v Uherském Hradišti zemřeli také pruští vojáci, dokonce i jeden husar, ale v tomto případě nemůže hovořit o nějakém významném zranění. Část rakouského vojska (II. a IV. armádní sbor a spojenecké saské jezdectvo) prošlo Uherskohradišťskem na svém přesunu od Olomouce k Bratislavě ještě v době, kdy se v okolí nevyskytovaly žádné pruské jednotky. V roce 1866 se v širokém okolí Uherského Hradiště nebojovalo. Nejbližší střet proběhl 15. července 1866 u Tovačova. Ranění odtud byli však léčeni na Prostějovsku a Přerovsku, nebyli odváženi na jih a poražené rakouské vojsko neustupovalo přes Uherské Hradiště, neboť bylo nuceno překročit pohraniční hory a pochodovat k Bratislavě údolím řeky Váhu. Tím pádem není pravděpodobné, že by se do Uherského Hradiště mohli dostat rakouští vojáci zranění v boji. Proniknutí jezdecké hlídky do okolí města nemůžeme vyloučit, ale nemáme o tom žádné záznamy, takže jakékoli další úvahy by byly pouhou spekulací.

4. Datace radiouhlíkovou metodou – přesnost této metody je maximálně na 20 let a lze stanovit určitý rozptyl let, do kterých zkoumaný vzorek patří. Nelze tedy s jistotou říci, že jedinec zemřel v roce 1866. Zkoumaná kostra je bez jakýchkoli známých nálezových okolností a tedy není možné žádným způsobem (bez analýzy DNA) spárovat lebku a dolní končetinu bez znalosti nálezu, nejlépe dokumentace pohřbu in situ. Samostatné informace, získané z lebky a stehenní kosti nebo pánve, jsou relevantní, ovšem opět nelze tyto informace spojit a přiřadit k popisu jednoho jedince. Pozorované změny na pánvi a stehenní kosti mohou být způsobeny i jinými činnostmi, nelze určit jednoznačně jeden druh zátěže, potažmo zaměstnání, které je způsobí. Stehenní kost tedy patří jedinci, který mohl jezdit na koni. V rámci prezentace projektu Moderní výzkum lidských kosterních pozůstatků uchovávaných v ZŠ UNESCO Uherské Hradiště bylo navíc uvedeno, že ve školní sbírce jsou ostatky dvou jedinců, převážná část jsou však ostatky jednoho člověka. Takže se tedy nejedná o celou samostatnou kostru jednoho člověka, ale soubor lidských kostí.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem jsem přesvědčen, že není dostatečně prokázáno, že jedinec (pravděpodobně však jde o 2 jedince), jehož ostatky se nacházely ve školních sbírkách a byly pohřbeny do vojenského hrobu v Mařaticích, byl voják. Rakouské bodáky byly po prohrané válce roku 1866 sbírány obyvatelstvem na bojištích a dál užívány v hospodářstvích. Pokud byl dotčený jedinec skutečně zabit touto zbraní, mohlo se tak stát i za zcela jiných okolností, než je prezentováno v médiích.

Kosti, za těchto značných pochybností, se kterými byla ZŠ UNESCO včas seznámena, také neměly být pohřbeny do vojenského hrobu, který by měl být veden v Centrální evidenci válečných hrobů Ministerstva obrany ČR. Daleko vhodnější by bylo jejich pietní uložení do běžného civilního hrobu.

Mgr. Jiří Synek

Komitét pro udržování památek z války roku 1866, z. s.

Místopředseda

Obr. 1: Pruský pěchotní bodák z války r. 1866

Obr. 2: Rakouský pěchotní bodák z války r. 1866

(Muzem východních Čech v Hradci Králové)